Cukrovka (Diabetes mellitus)

Diabetes mellitus nebo lidově cukrovka je choroba spojená s vyšší hladinou glukózy v krvi. Tuto hladinu reguluje hormon inzulín. Oficiální medicína popisuje dva typy cukrovky - první typ je způsoben nedostatkem inzulínu a druhý typ vzniká, pokud buňky nedostatečně reagují na inzulín (inzulinová rezistence).

Druhý typ je významně častější a jeho rozvoj je spojen se stravovacími návyky a životním stylem (životosprávou). Takže už pomocí regulace určitých druhů a složek potravy můžeme příznivě ovlivnit hladinu cukru v krvi a tak regulovat jak cukr, tak i mnohé patologické buněčné reakce v těle, spojené právě s cukrovkou.

Ale cukrovka se vyznačuje více komplexní patologií. Může to být velmi složitý mechanizmus projevů a působení.

Typy Diabetes mellitus:

• Diabetes mellitus 1 typ
• Diabetes mellitus 2 typ
• Diabetes mellitus 2 typ inzulin-závislý
• A taky se už víc a víc potvrzuji informace o tzv. diabetes mellitus 0 typu, kde je zvýšený počet glukózy v krvi ovlivněn jeho nesprávným buněčným zpracováním (buněčný metabolizmus glukózy) a glykogenní disbalancí.

Projevy:

• Rozsah a dynamika změny glykémje (ranní, večerní, 1 až 2 hodiny po jídle, po fyzické aktivitě, maximální glykemický nárůst, dlouhodobý glykemický ukazatel)
• Onemocnění a dysfunkce

Příklady onemocnění spojených s cukrovkou: 

• metabolický syndrom s projevem v kardiovaskulárním systému (rozvoj aterosklerózy, změny srdečního rytmu, poruchy kapilárního prokrvení tkání)
• metabolický syndrom s projevem v trávícím sytému (viscerální tuk, diabetická enteropatie - porucha střev spojená s průjmy nebo zácpou)
• metabolický syndrom s projevem v muskulo-skeletárním systému
• metabolický syndrom s projevem v HPA ose (hypothalamic-pituitary-adrenal axis / osa hypotalamus-hypofýza-nadledviny - je jedním z hlavních neuroendokrinních autoregulačních systémů těla)
• urologické poruchy (sexuální a erektilní dysfunkce, impotence, poruchy močení)
• chronické záněty
• retinopathie
• diabetická vegetativní neuropatie
• nefropathie
• dysfunkce, sníženi dodávek kyslíku do všech tkání
• deformace bílkovin nervů a ledvin
• oční problémy (zneprůhlednění oční čočky, rozvoj šedého zákalu)
• spánková apnoe, a další)

Cukrovka mění metabolismus regulující celou řadu tělesných funkcí. Například vysoká hladina krevního cukru nepříznivě ovlivňuje důležité bílkoviny, které fungují jako hormony nebo složky imunitního systému, tvoří hemoglobin a jsou součástí architektury těla.

Vysoká celosvětová prevalence cukrovky a medicínská paradigma o nutnosti kompenzace metabolismu sacharidů pomocí inzulinoterapie diktuje lékařům a široké veřejnosti povědomí o doživotní nezbytnosti inzulinové terapie. Ale podle názoru mnoha vědců, dnešní pravidla použiti inzulinoterapií by měla bych projit adekvátní korekcí.

Dokonce ještě v roce 1924 J. Harrop, autor první příručky o inzulínové terapii, zaměřil pozornost lékařů a pacientů na rysy léčby cukrovky takto: 

"V případě inzulínu máme co do činění s dvouúčinností. Pokud inzulin používáme správně, je to požehnání, ale pokud jej používáme nesprávně, je to pro pacienta nebezpečí!"

[Berger M., Starostina E.G., Jorgens V., Dedov I. Practice of insulin therapy. 12 Springer – Verlag Berlin Heidelberg, 1990. – 365 p., nebo American Diabetes Association: clinical Practice Recommendations 2001. Preconception Care ofWomen with Diabetes // Diabetes Care. - 2001 – Vol. 24. – Suppl. 1.]

Všechny inzulínové přípravky se od sebe liší v:

• Zdroji původu
• Stupni očisty
• Době působení
• Koncentraci
• Hodnotě PH

Lidské inzulínové přípravky se v současnosti vyrábějí dvěma způsoby:

• Polosyntetická metoda - využívá se enzymaticko-chemická náhrada aminokyseliny alanin v B-řetězci vepřového inzulínu threoninem (polosyntetický inzulín). Nevýhodou této metody je stálá závislost produkce na vstupní surovině (vepřová slinivka)
• Biosyntetická metoda - pomocí technologie genového inženýrství, gen odpovědný za syntézu inzulínu vložen do DNA nepatogenního kmene Escherichia coli nebo kvasinek, posléze začíná produkce proinzulinu, který po enzymatickém odštěpení C-peptidu se přeměňuje na inzulín (geneticky upravený biosyntetický inzulin). Hlavním problémem této metody je kompletní čištění finálního produktu od nečistot použitých mikroorganismů.

Ale ještě víc problematickým bodem jsou konzervační a doprovodné látky, které jsou součástí složení mnohých inzulinu a cukr snižujících prostředků.

Diabetes mellitus - proč se při zdánlivě neškodné léčbě objevuje tolik různých komplikací?

Odpověď lékařů, že "za to může cukr" je neuspokojivá, protože pro to neexistuje téměř žádný vědecký základ, kromě obecně uznávaného názoru.

Po prostudování velkého množství dokumentárních zdrojů, jejich analýze a porovnání s komplikacemi, které pro "cukrovkáře" dnes existují, vzniklo mnoho nepříjemných překvapení ..., která vedou k přesvědčení, že příčinou mnohých komplikací u diabetu jsou samotné léky. Shromažďování a sumarizace dat převzatých z otevřených oficiálních zdrojů a údajů, na základě skutečných faktů, ukazují na nepříjemné zjištění o větší vedlejší škodlivostí léků používaných na diabetes než sama cukrovka. A co je nejdůležitější - jsou přesvědčivá potvrzení, že příčinou všech hlavních komplikací této nemoci není nic jiného než samotný inzulín!

Přečtěte a ověřte si tyto informace, a posuďte vše sami.

Tento článek není ani tak o diabetes mellitus jako o nemoci, ale o způsobech léčby a možných komplikacích i důsledcích, ke kterým tato léčba nevyhnutelně vede. O této "zákeřné" nemoci bylo napsáno mnoho článků a knih a všechny se scvrkávaly na fakt, že cukrovku nelze vůbec vyléčit a neměli byste na to ani myslet. O příčinách onemocnění je známo velmi málo, ne-li vůbec nic. Existují samozřejmě některé domněnky a hypotézy, které nebyly nikým a ničím podloženy, ale to vše je téma na úplně jiné povídání.

"Sladká nemoc" se může projevit v každém věku. Cukrovka je nejnebezpečnější kvůli komplikacím, které se vyvíjejí jak po mnoho let, tak i velmi rychle. V nejhorším případě může být i smrtelná. Různé orgány a systémy jsou "napadeny" cukrovkou a posléze se, v důsledku metabolických poruch, rychleji "opotřebovávají".

Ještě jednou poukážeme na nejčastější a nejnebezpečnější komplikace cukrovky:

• Poškození malých cév, především očí a ledvin. To může vést ke slepotě a následně k selhání ledvin.
• Špatná cirkulace krve v chodidlech. To následně vede k tvorbě vředů na nohou. Rány se hojí dlouho, protože v důsledku metabolických poruch trvá regenerace tkání extrémně dlouho. V těžkých případech se postižená místa odstraňují chirurgicky - amputace.
• Poškození nervové tkáně. Což způsobuje bolesti končetin, pocit necitlivosti nebo naopak, snižuje se práh citlivosti, což vede k diabetické neuropatii.
• Zvýšený cholesterol, krevní tlak, arytmie, ateroskleróza a další.

Dnes veškerá medikamentózní léčba cukrovky spočívá v inzulínové terapii, která je navržena tak, aby udržovala nízkou hladinu cukru. Inzulín, respektive jeho umělá náhražka, prý nepřináší nic jiného než pozitivní užitek, a že díky tomuto skvělému vynálezu vědců má pacient s cukrovkou jedinou možnost k přežíti. Ale je tomu skutečně tak?

Ale ne tolik inzulínu je zodpovědné za hladinu glukózy v krvi, kolik játra. Právě játra regulují hladinu cukru v krvi. Když je v krvi hodně cukru, přemění játra jeho přebytek do nerozpustného stavu (glykogen) a uloží si ho pro "správný" okamžik. Když taková chvíle nastane, játra přemění glykogen zpět do rozpustného stavu a uvolní ho do krve a udrží tak hladinu glukózy v optimálním množství pro tělo. Proto se játra přímo podílejí na regulaci hladiny cukru v krvi. Játra jsou zodpovědná za to, kolik glukózy bude zpočátku v krvi! A inzulín je jen jeden z mechanismu pro rozklad molekul glukózy a její absorpci buňkami.

Játra a slinivka pracují ve dvojicích a narušení fungování jednoho z těchto orgánů nevyhnutelně vede k oslabení funkcí druhého. Na to je třeba pamatovat zejména u 2. typu cukrovky, kterou někteří lékaři právem považují jen za syndrom, tedy přechodný nebo dočasný stav.

V těle každého člověka se hromadí odpad a toxiny (jedy), protože orgány očisty a vylučování ne vždy zvládají svou práci v plném rozsahu. Také existuji toxické látky, které se hromadí v našem těle, protože se obtížně nebo skoro vůbec nevylučují. Bohužel i s věkem funkce "čistícího" systému těla nevyhnutelně klesají:

• Ledviny již tak dobře nefiltrují krev, což dále zvyšuje zátěž jater
• Jaterní buňky, které jsou zodpovědné za odbourávání jedů vstupujících do těla s jídlem, se obtížně obnovují a hůře vykonávají svou práci
• Také pravidelné používání léků zvyšuje toxicitu těla
• Stejně tak se zvyšuje toxicita metabolického odpadu, včetně odpadu vznikajícího v důsledku zánětlivých procesů

Přirozeně při takovém přetížení se ledvinové a jaterní funkce snižují a může přijít okamžik, kdy játra už nezvládají zpracování glukózy a její hladina se začne postupně zvyšovat. V tomto případě nebude pomáhat ani velké množství inzulinu.

Také je důležité si pamatovat, že hladina glukózy se neustále mění různými vlivy:

• V závislosti na denní době
• Vliv mají druh, množství a kvalita potravy, stejně jako doba/čas jejího požiti
• Příjem vody
• Vliv má fyzická aktivita (zda je člověk v klidu nebo po fyzické aktivitě)
• Dynamiku zpracování glukózy ovlivňuje i celkový zdravotní stav člověka
• Hormonální výkyvy, atd.

Jakýkoliv člověk nemůže mít trvale "dobrý" cukr. Například: snědli jste něco, co má cukry - hladina glukózy se zvedne, ale po pár hodinách by měla zase klesnout nebo když člověk odpočívá celý den bez většího pohybu - znovu se hladina glukózy zvedne, ale když člověk fyzicky pracuje nebo projevil vyšší fyzickou aktivitu - glukóza klesne, a tak dále.

Ráno je jedna hladina cukru, odpoledne druhá, večer třetí, v noci čtvrtá. Obecně platí, že naprosto vše může ovlivňovat vaši hladinu cukru - dokonce věk, roční období, počasí, cirkadiální rytmus (doba spánku), ...

Když cukr začínáme regulovat pomocí exogenního inzulinu (uměle zavedený z vnějšku), potlačujeme přirozenou regulaci našeho vnitřního endogenního inzulinu! Cukr bude neustále "skákat", protože není možné nahradit přirozený mechanismus regulace žádnými umělými prostředky, ani těmi nejmodernějšími. Dokonce i inzulínová pumpa nemůže poskytnout "ideální" účinek, i přes to, že aplikuje inzulin rovnoměrněji ve srovnání se stříkačkou. Právě udržováni správné balance nárůstu a klesáni glukózy je hlavní složitost onemocnění cukrovkou. 

Trápí Vás toto onemocnění, nebo se zajímáte o další informace k tomuto tématu? Potřebujete poradit? 

Obraťte se na na naše poradce nebo na BIOONOCLUB 

Veškerá práva vyhrazena, tento článek podléhá autorským právům, veškeré kopírování ať už částí nebo celého textu je možné pouze se naším písemným souhlasem.